Nečepej tou Sivinkou.

Hned na začátek článku se na vás usměju, aby se vám to lépe četlo.. Byla jsem nadšená z dlouhých nehtů (přestala sem si je kousat asi před třema měsíci, tak jsem z toho úplně vedle) a krepatých vlasů, což udělat mi trvalo asi tisíc let, a tak jsem se s nadšením prostě musela vyfotit.

Když se začne stmívat, zaplálím svíčku pod roztokem, po pokoji se začne vonět vanilka, nachystám si misku oříšků, křupek, hrnek (s ovečkama) kakaa a dobroučký broskvový čaj, usednu k počítači a začínám psát:  Dear diary.. Právě vedle mě spinká v postýlce Sivinka, koukejte.. 

Přijela včera večer. Šla jsem pro ni na nádraží, potkala šíleně "chytré" děcka, které mluvily se slovníkem sedmdesáti letého člověka "hej moree, vyš zkym chodi rytmus? s darou rolings, hehehe". Grr. Když však vlak zabrzdil u nástupiště a já v davu zahlídla slečnu se santovskými naúsnicemi, bylo mi všechno jedno. Rozběhla jsem se k ní.. Doma jsem ji dala tak dlouho plánovaný dárek, vše s usa vlajkou. Taška, polštářek, guma, sirky, křížečka usa osobností, čaje. Doufám, že se jí to líbí, a taky že se jí teď něco moc pěkného zdá, huhů :)