října 30, 2011

Příhoda s koláčkem.


Můj bratr jel v pátek do Olomouce se svou přítelkyní na koncert IAMX (parádní písnička od nich) a měl v Ostravě na nádraží čekat do čtyř do rána na první vlak. Avšak náš tatínek je miloučký koník, a tak se rozhodl že pro něj těch 40km zajede. A já miluju jízdu autem, a tak jsem jela s ním. O půl jedné jsme vyrazili, potom co nám táta ukázal všechny fotky z jejich srazu po 30 letech od základní školy a povyprávěl šťavnaté novinky. Jeli jsme po úplně prázdných cestách a kvůli blížícím se dušičkám byly rozsvícené všechny hřbitovy. Bylo to kouzelné. Do dálky byly vidět rozsvícené okýnka, zapnuté televize, lampy.. Jako nebe na zemi. Když jsme jeli zpátky bratr si všiml na palubovce roztékajícího se koláčku, který tam zřejmě nechala tátova bývala spolužačka, když ji vezl opilou domů. Začli jsme se smát, protože tam vypadal opravdu legračně. Najednou jsem spozorovala, že táta otevřel mé okýnko. Vyhrkla jsem se smíchem: ,,To to mám jako vyhodit z okna?!" A táta řekl něco, čemu se budu smát ještě dlouho: ,,Rychle, tam jdou nějací lidi, hoď to po nich!" :D:D

Žádné komentáře:

Okomentovat