Předvánoční Itálie.

 Nevím, zda-li má cenu vůbec něco psát, myslím že fotografie mluví za vše.
Ale dobrá tedy, vyjeli jsme kolem jedné v noci v sobotu. Přijeli jsme ke známým, kde jsme se všichni měli setkat a já spatřila první náznak přicházejících vánoc. Na zahradě jim stál stromeček a svítil červeně.

 Cesta byla dlouháááá. Teplota se měnila, krajina hornatěla a sněhu přibývalo.

 Když bylo sněhu až po bradu, nemohla jsem odolat a musela jsem fotit. Přejeli jsme rakousko, německo, znovu rakousko, švýcarsko a pak jsme konečně byli v itálii. Během celé cesty mi přišlo 5 sms od t-mobile, vítali mě v jiné síti. Škoda, že, když jsme přijeli do čr zpět, nepřišla mi sms: vítejte doma :D

Dorazili jsme až večer a z okna jsme měli výhled na úžasné noční Bormio.

 Nechali jsme se kabinkovou lanovkou dovést na Bormio 2000 a já zjišťovala, kde budu jezdit. Nejsem totiž žádný dobrý lyžař, lyžovala jsem jen na lyžáku před dvěma roky a teď. I proto lidi jako jsem já tam sjezdovky byly. Sice byly často přeplněné vláčky kurzů pro začátečníky, ale dalo se to vychytat.

 Na 3000 jsem se nechala vyvést "trolejbusem" a hned jsem jím zase jela zpět.

 Okolo restaurace ve 2000 stálo tisíce lyží. Řekněte mi, kde v české republice, byjste si nechali lyže a batohy bez dozoru.. Už proto se mi tam tolik líbilo.

 Zasněžené hory a hřející slunce.

 Fotka s tatínkem na svačině.

 Pohled z trolejbusu.

 Italské uzoučké uličky s osvětlením. Co mě zaujalo byly jejich malinkaté auta, zřejmě je mají proto, že se do těch jejich uliček větší nevejdou. A druhá věc, co mě zaujala byla, že čr je vánočně zdobené již od konce října, kdežto v itálii svoje domy zdobili 3-2 dny před štědrým dnem :D

 Téměř v každém okně nebo balkoně měli šplhajícího Santu.

 Všechny výlohy bohaté a skvostné. Ty miminka byly fakt roztomilé.

 Pouliční osvětlení.

 Automat na cigarety, který vypadl líp, než k čemu byl určen.

 Dokonalé hrníčky v restauraci v chatě, kde jsme bydleli. Šefkuchař mluvit italsko-anglicko-slovensky a byla s ním hrozná sranda. Když jsme si u něj na konci týdne dávali pizzu, klidně se nechal natáčet a ještě při tom dělal hlouposti :D

 Upekl nám štrůdl na účet podniku.

 A pizzu měl fakt znamenitou!

 Při odjezdu jsem se fotila v těch srandovních botách, co mi vnutili.

 Stavili jsme se v městě Livigno, kde každoročně vyřezávají sochy ze sněhu.

 Vyfotila jsem se s tatínkem, který se nám během chvíle záhadně ztratil a nemohli sme ho najít :D

 Všude byly ledové fontány.

 Na hranicích Itálie a Švýcarska.

 Úžasné překvápko byl nazdobený stromeček v mém pokoji s kupou dárků pod ním. Celou noc mi svítil.
PS: Zapoměla jsem dodat, že jsme byli v takovém tom bazéně, kde plavete, proplavete takovými dveřmi a jste venku. Ale je to v zimě a ta voda je uplně horká, takže jediné kde je vám zima je hlava, kterou si ohříváte plaváním pod vodou, což není zrovna víhodné pro kolena, kotníky nebo lokty, protože když neotevřete oči, nevidíte kde jsou schody (a těch ej tam všude hodně) a máte pak plo parádních modřin jako já :D Ještě jsem chtěla zmínit, že jsme si koupili luxusní italský sýr, olivy a housky, velká ňamka. A poslední věcí je výlet na S. Caterinu (což je středisko poblíž Bormia, kde nám taky platit skipas), kde jsme přijeli v tom nejhorším počasí, a tak nebyly otevřené sjezdovky, které bych zvládla, a z toho plyne, že jsem asi 5 hodin seděla v hrozném mrazu u kabinek, třepala jsem se zimou a zažila jsem tak nejhorší zimu ve svém životě (bylo tam asi mínus 10, ale jen tak sedět..). For byl, když jsem tam potkala svou kamarádku (nevim zda-li se hodi uvodozovky či ne, dejme tomu že tak napůl). I přes strašlivou zimu jsem si prodloužení vánočních svátků opravdu užila O:)