Má třetí zkušenost jako au pair - Londýn

Začalo to v půlce června zkušeností z Bletchingdonu (článek ZDE), pokračovalo to útěkem na Isle of Wight (článek ZDE) s malou přestávkou v Londýně u známých. A jak jsem se na konci srpna dostala ještě znovu do Londýna, když mí spolužáci vstávali ráno do školy? Bylo to asi takhle.. Blížil se konec srpna, ale já už stejně měla koupenou letenku na 14. září, protože takový byl původní plán a ve škole už to dávno bylo zařízené. Moje host rodina na ostrově si mě ale nemohla nechat další dva týdny, protože už měli svou celoroční au pair, ale vymysleli něco lepšího, než abych se u nich dva týdny kousala nudou (haha, v Londýně jo?). Doporučili mě svým známým v Londýně, kterým chyběla pomoc právě na ty dva týdny. Vážně to teď vidím, jako Boží zázrak. Vše pěkně vyšlo.

A tak jsem v pátek 29. srpna odjížděla autem, hovercraftem a busem ze Seaview plná vzpomínek, zážitků ale i očekávání, co mě ještě čeká. Zatímco mí spolužáci si chystali knížky a sešity a kyselé výrazy do školy na pondělí. Nová host rodina na mě čekala na zastávce metra Hammersmith, kam jsem dojela s hodinovým zpožděním, jelikož už autobus měl zpoždění, a navíc jsem si na nádraží Victoria kupovala voucher na kredit na mobil. Abych jim mohla napsat, že přijedu později. Mile mě přivítali a autem vzali k nim domů. Byla to mladá rodina se dvěmi dětmi. Augustus (Guss) dva roky, nejroztomilejší kluk a Frederick (Freddie) tři roky, nejlepší opravovač mé anglické výslovnosti. 

Bydleli v typické anglické řadovce v pěkné části Londýna - Shepherd's Bush. Na metro to bylo asi 25 minut, na bus tak 10 (abych nemusela přestupovat, ale nejbližší zastávka byla tak 2 minuty od domu). Metro bylo na District line, takže jsem k Big Benu ani nemusela přestupovat. Zmiňuji Big Ben, protože tam jsme nejčastěji měli sraz s mým mužem (teď už bohužel/bohudík bývalým). Blízko domu byl také krásný Ravenscourt park, kde jsme často chodili s dětmi. Nedaleko bylo také velké obchodní centrum Westfield a parádní tržnice, kde jsem pořídila běžecké boty za 10 liber. Jsou tak lehoučké. Běhá se mi v nich lépe než v těch drahých od Mizzuna.

Pracovní režim byl přesně daný a hned jsme se na něm s HM (hostitelská máma) domluvily. Za týden jsem měla odpracovat 20-25 hodin a mohla si je rozvrhnout, po domluvě, jak jsem chtěla. Ráno jsem vstávala dříve, abych si udělala v klidu snídani, než se vzbudila rodina. Měli nádhernou obrovskou kuchyň s ostrůvkem uprostřed. Velkou lednici. Všude plno jídla, které se jim často zkazilo dřív, než ho snědli. Zvláštní systém, ale to nebyla moje věc. HM s dětmi vstávala okolo půl deváté, dala jim snídani, oblékla je, nachystala svačinu a v 9:00 jsem sešla dolů, předala mi kočárek s nachystanými věcmi, jedno dítě sedělo v kočárku, druhé stálo na přední listě a šli jsme. Dostala jsem pokyny, že mám přijít ve 12-12:30 na oběd, který sama nachystala, nebo mi jen řekla, ať udělám těstoviny, které tam byly vytažené.

A tak jsme šli. Park nebyl daleko a když bylo pěkně, mohli jsme tam zůstat celou danou dobu. Někdy jsem nejdřív dovedla staršího do školky (většinou i s HM) nebo ho pak měla vyzvednout, vše mi vždy HM řekla předem. Skvělá domluva. Na vše jsem říkala okey. A platila mi předem! Podle toho, jak lidé za služby platí se prý pozná charakter. Tahle rodina stála za to.. Děti si samy v parku hrály. Někdy chtěli ať je pohoupu, jindy si našli kamarády na hraní. Všechno je oplocené, takže nemohli nikam utéct, a já tak o ně nemusela mít strach. Seděla jsem na lavičce s očima na tom mladším. Byli v pohodě. Za celé dva týdny se jim nic nestalo.

Někdy si ke mě přisedla nějaká au pair a povídaly jsme si. Dokonce jsem potkala jednu Slovenku a pak i její kamarádku Češku. Nebojte se ozvat, když potkáte nějaké Čechy. Klidně řeknětě ahoj! Nikdo se nezlobí. Spíš je to takové pěkné, že jste spolu v cizině. Na jedné lodi.

Po obědě jsem mladšího uložila a se starším jsme si hráli, pekli, četli si. Cokoli co chtěl dělat. V jednu (nebo ve 2) už přišla HM a já měla padla. Víkendy jsem měla úplně volné. Nikdo se mě neptal kam jdu a kdy přijdu. Jen když jsem neplánovala přijít na noc, řekla jsem to HM, aby neměla starost. Dostala jsem vlastní klíče. V sobotu jsem jezdívala 2 a půl hodiny přes město do Sidcupu, kde jsem měla oblíbený sbor = kostel (církev adventistů sedmého dne). Ve sboře jsem byla celý den, večer se šlo ještě k někomu domů, a pak noční procházka kolem řeky, London Eye a Big Benu s mužem. První volnou neděli jsme došli od velkého zvonu až k London Bridge. Druhou jsme jeli do Margate na pobřežní maraton (ne, ja neběhala :D, on ano) a cestou zpátky jsme se stavili v Cantenbury. Rozhodně jsem se nenudila. Volná odpoledne jsem trávila objevováním parků jako Kensington Gardens, Hyde Park, Regent's park. Centrum už jsem znala nazpamět, a tak jsem šetřila za cestování chůzí. Navíc jsou všude přehledné mapy. Nemůžete se ztratit. Doubledeckerem (nejlevnější doprava) jsem dojela na konečnou (Piccadilly Circus) a odtud se dalo dojít všude. K London Eye, Big Benu, Hyde parku, Marble Arch, Buckingham palace, St. James park. Nic není daleko. Pokud snesete pár puchýřů. Já to vše prochodila v balerínkách a přežila jsem. Víc fotek těchto míst už vám sem cpát nebudu, vše najdete v oddělení ALL ABOUT UK nebo v rubrice UNITED KINGDOM v menu.

Dny byly pohodové. Žádné střety kromě jednoho, kdy jsem vypila všechno mlíko a neřekla to HM, protože mi to nepřišlo důležité, nepiju mlíko každé ráno, ale oni ano. Tak to hodně štěstí s alergiemi ;) Jinak jsme spolu vycházeli pěkně. I s dětmi. Zvykli si na mě brzy a užívali jsme si to spolu. Centrum Londýna a tuto část, ve které jsem bydlela 2 týdny, znám jak své boty. Mám za to, že jsem pochopila dopravu a také se zamilovala do té okouzlující atmosféry, kterou toto město nabízí. Londýn bude vždy moje srdcová záležitost. I proto jsem hned po příjezdu rezervovala letenky na Vánoce, ale o tom zase příště.
Dotazy pište na můj ASK. Chtěli byste vědět něco více o Londýně nebo o au pair zkušenosti? Napište mi nápady na články. Ráda se s vámi o vše podělím, ale sama už nevím, o co.