You look at me like I'm a vagabond. Well, maybe I am.

 Hopefully předposlední au pair experience jsem prožila na jinu Francie. Byla to britská rodina, která se tam zabydlela a já se jim vůbec nedivím. Tak nádherné prostředí. Teplo. Sluníčko skoro každý den. S odstupem času teď můžu říct, že to byla jedna z nejlepších au pair zkušeností, ne-li ta úplně nejlepší.. Nebylo to sice jednoduché. Práce bylo hodně. Velký dům, úklid. Být stále k dispozici. Nemohla jsem si plánovat sama co kdy budu dělat, protože rodiče byli pořád okolo. HM to měla pěvně v rukou a diktovala všem, co mají dělat. Na druhou stranu tam byla disciplína a já byla vždy předem obeznámena se vším, co se bude dít, kdo kam pojede, jak, co vzít s sebou atd.
Starala jsem se tedy o dvě slečny, 5 a 9 let. Milé. Dobře vychované. Sranda s nimi byla. A když jsem je měla na starost, spíš jsme si to užívaly. Hrály deskové hry. Plavaly v bazéně. Kreslily. No paráda. Zbytek (a většinu své pracovní doby) jsem trávila praním prádla, věšením, žehlením, mytím nádobí, co se do myčky nevešlo. Vařením, uklízením všech pokojů, koupelen, vysávání, vyměňování košů nebo krájení melounu, protože ten jsme tam jedli pořád.
Na práci jsem si rychle zvykla a vlastně to nebylo ta špatné. Starala jsem se o domácnost, aby rodiče mohli být plně s dětmi. To není špatný způsob, jak chápat práci au pair.. Rodina byla milá, semknutá a brali mě moc hezky. Dokonce jsme spolu byli 2x na večeři. Jo a málem bych zapomněla, úžasné jídlo. Vegetariánská a velmi vybraná zdravá strava. Kila ovoce a zeleniny a tak strašně chutné, ňam.
Strávila jsem tam 4 týdny. Jeden z nich bez rodičů, jen s dětmi. To byla výzva, ale zvládli jsme to. Děkuji za tuto příležitost a odvážím si skvělé vzpomínky.