week 4 and 5

Další pracovní týden, a pak ještě jeden. Touhle dobou už jsme si měli užívat ve Španělsku, ale plány se změnily, jak všichni víte. A tak mají holky ještě jeden týden školy, a já par hodin volna navíc. A tak se dívám na Kdo přežije. Už je mi to jedno. Marním tím čas. Ale co mám v téhle vesnici jako dělat? Byla jsem se podívat už všude. U schovaných doků. Řeky. V obchůdcích. U knihovny. Už mě to tu nebaví.. Holky jsou pěkně protivné a já nemám sílu být i přesto pořád milá. A tak máme spory. Chtějí ze mě otroka, který jim chystá jídlo a uklízí vše, co jim spadne na zem. A zároveň nejlepší kámošku. Je to těžké.
26. července jsme byli v Manchesteru. To bylo příšerné. Pak byl další týden na vesnici, který mi začal až v pondělí ráno, tak to bylo fajn. Ve čtvrtek večer byl plánovaný odjezd host family do Londýna a další den na trajekt do Francie. HF přijel z práce asi ve 12 a prohlásil, že se jede za hodinu. Tak jsem se rychle dobalovala, dávala věci holek do kufrů a tašek. Běhala po domě a uklízela vše, co jsem zapomněla. Všechno jídlo, co tam v lednici zbylo, mi dali domů. Zeleninu, ovoce, houby. Ňam. Vzali mě do Prestonu a tím mi začaly prázdniny.

K fotkám: Nahoře je vlevo Roshelle, uprostřed jejich kamaráda Ebony a vpravo Ebony. | Růže se mi suší, aby vydržely na vždy. Ale nemám tušení, jak je odvezu do ČR. | Neuvěříte. Minioni jsou opravdu na všem! I muffiny si v jejich tvarech můžete upéct. | Zajímavé zátiší v kuchyni. | Příprava mého dobrého jídla. To jejich radši nefotím. Rozkrájené špagety s párky nalité na toustech?! To snad ne! | Holky spaly u mě, muhehe. | Často máme pizzu. Alespoň jsem si na ni přidala zeleninu, jinak se to nedá jíst. | A poslední fotka je selfie s Roshelle, která si právě hrála na nějakou pracující matku, či co. Já hlídala její mimi :D