Our journey to Preston

Po dvou týdnech strachu, že přečerpám data, mám konečně wifi. Říkala jsem si, že není možné, aby v takovém domě, v jakém teď bydlím neměli wi-fi. Mají. Ale HF (hostitelský otec) si špatně pamatoval heslo :D
Pro mě cesta začala už v pátek 26. června. Bryz ráno jsem vyjížděla na už velmi známou cestu Studénka - Praha černozlatým vlakem. Sebou menší kufr a ještě tašku dalších věcí. Rozhodli jsme se si navíc zaplatit jeden kufr a zpátky dva. Háček je v tom, že vůbec nevím, kde tady seženu nějaký co nestojí majlant. Mám ještě pár týdnů na to to vyřešit. Strávila jsem tedy den v Praze balením, válením se a večer s pražskou partičkou a se sestrou v Žlutých lázních.

V sobotu ráno jsme vyjeli z Florenc do Bratislavy žlutým busem. Myslela jsem, že to bude nejhorší část cesty, ale vlastně to bylo celkem fajn a uteklo to jako voda. Dívala jsem se na přátelé anglicky, což bylo zvláštní a pospávala s pusou otevřenou. Popíjela čokoládu a cpala se sendviči.

Do Bratislavy jsme přijeli asi ve 3 hodiny odpoledne a měli ještě spoustu času najít letiště. Asi se ptáte, proč jsme letěli z Bratislavy. Proč? Jelikož jsme si letenky nekupovali moc s předstihem, bylo to takhle nejvýhodnější.. Dojeli jsme s kufry do Ikei, dali si parádní oběd a prošli pár obchodů. Nemohli jsme najít žádný automat na jízdenky na bus a veděli jsme, že letiště už není daleko, a tak jsme se rozhodli tam dojít. Šílenci. Cha. Počkejte až uvidíte videa :D

Vše jsme pěkně stíhali bez žádných stresů. Odbavili jsme se a čekali na let. Už jsem byla pěkně unavená, a tak jsem to celé nepohodlně prospala a vůbec si to neužila. Doufám, že zpáteční cesta bude lepší. Do Liverpoolu jsme doletěli okolo 11 večer místního času. Vyzvedl nás můj strejda a dovezl už do bytu, kde jsme měli zaplacený nájem. Povlíkli jsme postel a hned usnuli. Další den byl plný nákupů a zorientování se ve městě. Ale to zase příště.