DIY : Jak si vyrobit vánoční ozdobu?

A je tady můj první tvořivý článek. Z toho všeho, co jsem psala v minulém článku mě popadla tak vánoční nálada, že jsem běhala a bytě a hledala tu knížku, co máme již od dětství. Jsou v ní různé vánoční návody. Možná jich zkusím více. Dnes jsem zkusila vyrobit vánoční ozdobu ve tvaru koule.

Budeme potřebovat: lepidlo, nůžky, kružítko, propisku, sešívačku, tvrdý papír, nějaký pěkný papír (já si vybrala zlatý, ale může to být jakýkoli jiný), provázek
Budeme postupovat: Jako první věc si uděláme šablonu pomocí kružítka na tvrdý papír. Vystřihneme ji a podle trojúhelníku ohneme strany. Vytvroříme si 20 stejně velkých koleček na okrasném papíru. Každé kolečko přehneme podle trojúhelníku.Postupně sešívačkou připevňujeme kolečka k sobě, tak aby nám vznikla koule. Byla jsem z toho nejdřív úplně zmatená, ale pak jsem se vždy snažila aby všude bylo takhle 5 koleček pohromadě, pak už je to snadné. Pokud chcete, můžete na kouli nějakým způsobem připevnit provázek a zavěsit si ji jako já například na okno. Hned si připadám trochu více vánočně :) Napište, kdyby jste to zkoušeli, jak to dopadlo.

Pandí pré.

Slíbený článek je konečně tady. Nechala jsem dnes práci prací a zůstala jsem doma, pěkně v teple. Z koberce mi tu voní kobosan (možna se to jmenuje trochu nějak jinak :D), jím dobroučké harribo pico-balla bonbonky a uvažuji o vánočních dárcích. Díky nevzroným spolužákům jsme nestihli první spoj a museli jsme ve škole ztvrdnou o hodinu déle. Vlak měl výluku, a tak jel náhradní odporný stolestarý bus. Vystoupila jsem o zastávku dřív a šla se kochat trochou vánoc do tesca. Jedna celá ulička plná vánočních ozdob, uvažuji že si koupím ty parádní malinkaté dárečky a pověsím si je na kytky, co mám v pokoji :D Dívala jsem se po papučích. Ve městě už vánoční trhy a všude same plyšové ovce. Prosííím kupte mi někdo na vánoce plyšovou ovci O:) Já budu hodná.

 Ale vraťme se k tématu. Jak jste možná již četli dostala jsem svůj první a od rodičů asi i poslední dárek na vánoce. Koupili mi zimní soupravu. Pandí čepici a rukavice (six) a parádní teploučkou šálu (Lindex).

Z jedné rukavice je kryplík bez ucha, už jsem ho nenašla. Včera mi upadly obě uši na te druhe, ale mam je! :D

Šálu jste již viděli na jedné fotce, ale chtěli jste i čepici..

 Tak tady je. Máte již vybavení na zimu? Kupovali jste si nové doplňky nebo jste věrni těm, co je už znáte? ;)

Zimní nakupovaní.

Venku je zima, jak pes a já už byla asi tolik otravná s tím, že bez čepice umřu, že jsme se s mámou vydaly nakupovat. Ještě předtím jsem si udělala parádní slaďoučké kapučíno s trochou skořice a kousky čokolády, ňamiňami.

Čepku jsem si vybrala na internetu, jak jste již mohli vidět v článku, kde jste mi měli poradit. O tom ještě později, ale druhým bodem programu byly kozačky pro mámu. Chtěla nějaká pěkné, hnědé, bez všelijakých kravovinek, ne-přiliš vysoké, nepromokavé, s pevnou podrážkou, cena kolem dvou tisíc, pohodlné, teploučké, úzké kolem lítek a aby měli její číslo, jenže takové boty neexistují. Cha. A tak si koupila takové, co se mě líbily více než jí a splňovaly nejvíce kategorií. Avšak dnes zjistila, že ji tlačí na patě. Život kozaček je krutý.

Na oběd jsme si koupily kuřecí a šopský salát a do kauflandu jsme si zašly pro pečivo. Protože jsem byly někde výjmečně, výjmečně jsme si koupily 5deka drahých malin v jogurtu, které byly znamenité.

Vybrala jsem si svůj vánoční dárek, který bude blíže popsát a vyfocen v dalším článku. Nakonec to byla pandí čepka v bílé barvě s panídmi rukavicemi (six) a tahle parádní šála z Lindexu. V obchodem to s mámou byla bomba, přijeli jsme domů a tradičně jsme se 2x pohádaly.

Protože jsem chudá jak vepř, radovala jsem se, když mi konečně zavolali, že pro mě mají práci. A tak jsem šla třídit šrouby, vracela se domů za totální tmy. A ty kužely jsou mnohem větší zábava :D

Den otevřených dveří.

Žehlila jsem prádlo, dívala se na přátelé, počítala kolik mlíka mám vzít na zítřejší pečení muffin a pila báječný broskový čajík. Bylo mi nečekaně teplo a strach ze stále zvyšujícího se procenta zlých lidí jen sílil.

Každoročně snad každá škola pořádá Den otevřených dveří. Když jsem byla na základce, nevšimla jsem si, že by nějaký takový den byl. Nikdo nic nechystal, nikdo se o nic nestaral, tedy aspoň, co já vím. Avšak na našem gymplu, kde chodím již 4. rokem je tomu jinak. A já se na tento den vždy moc těším.

Tentokrát, stejně jako minulý rok, a možná i ten rok předtím, byla naše třída požádána panem učitelem angličtiny, abychom mu pomohli s jazykovou učebnou - čajovnou. Kluci zde vařili čaje pro hosty, mohli jste si zahrát nějakou anglickou hru (Scrable, Word up, Upword), vymalovat si omalovánky, podívat se na tu pohádku o prasátkách v anglickém znění nebo si pochutnat na čerstvých muffinách, pokud jste byli dost rychlí.

Bohužel ten lepší foťák je "na dovolené", a tak ze dne otevřených dveří nejsou příliš kvalitní fotky. Jen takové ty dokumentární, jen aby byly. Proto vám je neukážu. A další chyba v metrixu, co se mě týká, je že klávesnice u mého počítače stávkuje, a tak nepíšu často. Teď mi maminka půjčila svůj notebook, hihi. Souvislosti s tímto mě napadá, že je mi líto, že jsem nebyla na dni otevřených dveří na gymnáziu, kde chci jít. Měli jsme zrovna odpoledka, aplikovanou fyziku a předváděli jsme pokus.. Co vy a dny otevřených dveří?

Zima se blíží.

Víc k dnešku ani snad nechci říct. Jen že mě dnes výjímečně bavil tělocvik, hráli sme florbal, dala jsem tři goly a překvapila jsem sama sebe. Potom sem u táty našla parádní svetry, které sem mu zabavila a on v zimě zmrzne, žertuji. Nějaké jsem mu nechala. To by bylo asi vše k těm dobrým zprávám. Možná ještě to, že je zítra na naší škole Den otevřených dveří a s Coco tam budeme péct muffiny do anglické místnosti. Ovšem to, že jsem dnes viděla poslední díl Sexu ve městě, není ani trochu radostné.. Cítíte, že přichází zima?

Dny našeho života.

Když jsem zabalená jen v ručníku stála před zrcadlem po báječné koupeli a prohlížela si tu modrou řáru na krku, když tu teď sedím a vidím tu hromadu prádla co jsem před několika hodinama vyžehlila, když piju kofolu co zbyla z oslavy mé sestřičky, a když vidím jak mi po klávesnicí poskakují zvláštní fialové nehty, zamyslím se, stejně jako Joe, že tohle jsou vlastně dny našeho života.. Je to velký foor a tak sestra koupila parádní nalepovací hvězdičky na nehty. Sundavá se to neustále, ale připadám si jak na dětské párty :D Ten palec se mi líbí nejvíce. Carrie už spí s Alexandrem Petrowskim a my jen slavíme, že je sestra oficiálně stará. Dělám si legraci, jsi mladá krásná a úžasně talentovaná. My všichni tě milujem a ty bonbony byly superovní :D

bratr tu vypadá jak upír, hihi

A jako bonus k divně krátkému článku, ještě jedna fotka z pátku, kde mám postoj, kterým se vyznačuje naše rodina. Ruce v bok, hlava mírně na stranu a nos nahoru.. :D

Ať venku či doma, je mi hrozná zima.

 
Potom co se má sestra vzbudila (více v předminulém článku) jsme šly udělat puding. Jahůdkový a čokoládový, byla to velká ňamka a sestřička měla puding i za ušima. Na fotce vidíte mě v domácím úboru a hlavně v teploučkých papučkách, protože u nás je věčně zima, například teď tu sedím v šále a rukavicích :/ 

Má drahá sestřička mě dnes přijela vyzvednout ze školy.Opravdu jsem si cítila, když jsem v zástupu lidí deroucích se ze dveří, těžkých jak náklaďák plný Cocacol, vycházela ze školy. V kabátku, šále, jen s taškou, s neobvykle příliš černě namalovanýma očima. Za rojem hlav jsem zahlídla bílou čepičku a můj svetr. Stála tam. Krásná jako vždy, s úsměvem od ucha k uchu, v ruce lékorky. Rozběhla jsem se k ní.

Ukázala jsem ji moji oblíbenou pekárnu, uličku i most, ze kterého jsme krmily kachny tvrdým loupákem, který mi udělal ostudu. Seděly jsme na nádraží, čekaly na vlak, pily Kravíka, jedly lékorky a bavily se o slavných bloggerkách. Jsem ráda, že tu jsi :*  Jen mě štve, že i doma musím nosti šálu..

Vybírám si čepici, prosím vás o názor.

Venku je již nějaký čas kosa, jak pes a mě umrzá hlava. A tak si k vánocům přeji čepici. Přeji si ji sice k vánocům to jo, ale tak nějak tajně doufám, že ji dostanu dřív, protože do vánoc mi bez čepice hlava rozhodně umrzne.. Všechny tyto čepice jsou ze sixu a v jejich internetovém katalogu se nedají volit barvy, což je trochu škoda, neboť by se mi to líbilo více v barvě jiné.
1 čelenka - ta má skvělou barvu, mašle taky parádní, jen jestli by v ní nebyla přiliš zima
2 ušánka - jsou krásné i takhle modré, bohužel nejdou nastavit a já se svou neustálou bolestí hlavy kvůli náchylným dutinám nemůžu nemít nic na čele
3 baret - znovu mažle, ale příjde mi, že je to dost tenký materiál
4 čapka - líbila by se mi asi v jiné barvě, a taky vypadá dost chladně
5 panda - zaujala mě v reálu ve světle růžové barvě, bude teploučká! :D
6 čepice - ta vypadá teple a ta barva je taky peckovní :)
Tak, kterou by ste mi doporučovali? :)

Nečepej tou Sivinkou.

Hned na začátek článku se na vás usměju, aby se vám to lépe četlo.. Byla jsem nadšená z dlouhých nehtů (přestala sem si je kousat asi před třema měsíci, tak jsem z toho úplně vedle) a krepatých vlasů, což udělat mi trvalo asi tisíc let, a tak jsem se s nadšením prostě musela vyfotit.

Když se začne stmívat, zaplálím svíčku pod roztokem, po pokoji se začne vonět vanilka, nachystám si misku oříšků, křupek, hrnek (s ovečkama) kakaa a dobroučký broskvový čaj, usednu k počítači a začínám psát:  Dear diary.. Právě vedle mě spinká v postýlce Sivinka, koukejte.. 

Přijela včera večer. Šla jsem pro ni na nádraží, potkala šíleně "chytré" děcka, které mluvily se slovníkem sedmdesáti letého člověka "hej moree, vyš zkym chodi rytmus? s darou rolings, hehehe". Grr. Když však vlak zabrzdil u nástupiště a já v davu zahlídla slečnu se santovskými naúsnicemi, bylo mi všechno jedno. Rozběhla jsem se k ní.. Doma jsem ji dala tak dlouho plánovaný dárek, vše s usa vlajkou. Taška, polštářek, guma, sirky, křížečka usa osobností, čaje. Doufám, že se jí to líbí, a taky že se jí teď něco moc pěkného zdá, huhů :)

Čtverečkované vzpomínky.

Když jsem přišla domů a zapla si počítač, aniž bych chtěla, na motinoru mi vyskočily Zimní hrátky. Hrála jsem asi půl hodiny, přitom jedla, volala se sestrou a pila kakajíčko. Zapálila jsem pár svíček v pokoji, rožla lampičku, která svítí vzhůru, a tak působí tak nějak komorněji, pustila si Sex ve městě poslední díl 4. série a začla se prohrabovat "krabicí vzpomínek". Jsou v ní uložené vzkazy, jízdenky z významných míst, vstupenky, malé dárečky, dopisy, upomínkové předměty, menší fotky,.. Když jsem našla vánoční a valentýsnká přáníčka, zmocnil se mě tak radostný pocit, ani nevím jak to popsat. S ústy od ucha k uchu jsem si pročítala malinké papírky, přičemž každý druhy nesl nápis: máš boží nohy. Což mi minulý rok poslal asi 8x spolužák, neboť se mu líbily moje nohy. Je to docela blbost, ale potěší to. Škoda, že už zrušili "za každou valentýnku srdce na obličej", teď dělají jen dvě. Našla jsem krabičku od ovečky z plastelíny, kterou mi vyrobil pan eM k našemu prvnímu měsíčnímu výročí. Zajímavé, jak mě natchne každáý blbost :D

kelímek z ikei - byla jsem u sestřičky v Brně a koupily jsme si v ikei bezedný kelímek, miluju brusinkovou limonádu, millenium karamelový čaj - krabičku a všechny obaly od sáčků jsem si schovala, neboť je to nejlepší čaj, co jsem pila a dostala jsem ho od Coco a KP, i přez příhodu s ním, jízdenky - všechny vlakvé, tramvajové, autobusové jízdenky s popisky, kam jsem to jela a proč (např. rande, koncert, nákupy,..), tučňák - na přání darován jedním druhákem (myslím střední školu :D), je to fešák jak hrom

 vstupenka do Fabriku - byli jsme na koncertě nějaké neznámé punkové kapely na helouvínském večírku, seznámila jsem se tam s LP, papír od květiny -. krásný dizniovský balící papír od jediné květiny, co mi dal pan eM, kvůli ní jsem si do ruky zarazila nemálo bodlin z kaktusu a dárce odměnila snad sladkým polibkem, vajíčko - dostala jsem ho od Coco, když přijela z Holandska, byly v něm parádní bonbony, nyní je v něm papírek s dotazem pro DB "chceš se mnou chodit? ano/ne zakouškuj", krabička plná vzkazů - sbíraných od primy

jmenovka - zapomenutá jmenovka Zápalky z manželských prázdninových setkání, papírové náramky - to co dostanete, když příjdete na Mírák (dříve sloužili jako důkaz toho, že jste si koupili lístek, nyní jen jako vzpomínka), perníček "za sex" - dostala jsem ho před 2mi lety na školním výletě od mého spolužáka (odešel zpět na základku, chybí mi), byl to jen žert, vánoční přáníčko - darované mě mou sestřičkou s velice vtipným obsahem (hlavně něco o velkých palcích).

Toť vše k několika významným upomínkovým předmětům uložených hluboko v "krabici vzpomínek". 

Taky máte doma jednu krabici plnou věcí, které vám něco připomínají?

Tebe.

Nakonec jsem včera jela na Worshipy i přez strach ze setkání s panem eM. Když jsme za tmy neosvětleného sálu vcházeli jako zpěváci na podium všichni v černém se žlutými doplňky, honilo se mi hlavou, kdo tam v tou hledišti asi sedí. Zda-li přijeli mí rodiče, zda-li přijel i děda. Jestli je tam pan eM, lidé očekávající něco velkého, lidé, kterí chodí pravidelně. A jak jsem se i já dostala do místnosti plné lidí, blesklo mi hlavou : hlavně se usmívej a nemysli na to, kdo se na tebe dívá. A tak jsem si to užila. Vždy se ještě za tmy dívám dolů, a když se pomalu začnou rozsvicovat reflektory, zvednu hlavu s úsměvem na tváři a začnu radostně zpívat. Nezapomenutelný zážitek.. Nakonec setkání s panem eM nebylot ak děsivé. Bavili jsme se úplně normálně, stále jsme oba měli nějaké nejapné poznámky, a když přišel eR vtipkovala jsem z nervozity ještě více. těším se zas na další PTD, celý víkend s ním, hmm hmm. Musím si sebou vzít hodně čokolády a sbalit toho krásného větnamce! :D hamiňami hamiňami hamiňami.

Cause you're hot, than you're cold, You're yes, than you're no, You're in, than you're out, You're up, than you're down, You're wrong, When it´s right, It's black and it's white, We fight, we break up, We kiss, we make up.

Navíc jsme natáčeli na nějaké video, které bude o tom, co vlastně Worship je, tak až bude hotové dám vám ho tu. Každý musel číct do kamery: tebe a ukázat. Tak uvidíme, co z toho bude :D Doufám, že tam vypadám roztomile :D hihi. Pro uvolnění napjatého nedělního dne si pusťte toťto (na videacesky.cz to najdete i s českýma titulkama ;)) :

Čas nostalgie.

  Nejtěžší je dívat se na člověka, kterého milujeme, jak je šťastný s někým jiným. Ne kecám, nejtěžší je olíznout si loket. Ale ještě těžší je, dívat se na člověka, kterého milujeme, jak je šťastný, že si olízl loket. (včelka) 

Dnes ráno mě budil tatínek. Poslední dobou má nějakou dobrou náladu a objímá mě tak často, že mám o něj trochu strach! :D Vzbudil mě sice krásně, ale za dvěma dalšíma stěnama stála máma a ta už tak roztomilá nebyla. Samozřejmě se začala hned rozčilovat, že ji nikdo nepomáhá a že nic nestíhá a že mám udělat pro všechny snídani. Aniž bych ji chtěla odporovat neodpověděla jsem a šla jsem si nachystat věci, co jsem si chtěla potom oblécet. Přišla a začla ječet, že si všechno musí udělat sama a blablabla.. Mou zkaženou náladu mi zlepšil fakt, že jsem v ledničce objevila tu nejlepší věc na celém šiřičkém světě i na jiných planetách - malinovou marmeládu!

 Seděla jsem včera v posteli, koukala na Sesterstvo putovních kalhot 2 a najednou přišel bratr s velice divným dotazem: Nevíš kde je wowko? Musela jsem se smát. Je to super trapná hra a bratr už ji nehraje několik let, sám řekl že je trapná. A najednou ji chce hrát. Co mě nejvíc dostalo bylo, že po několika minutách mi zavolala sestřička, že hraje Huga - Zimní hrátky a že si mám zahrát taky. To se všichni zbláznili? Vracíme se do krásných dětských let? ANO! A tak jsem s bratrem celý večer "pařili" zimní hrátky. Na fotce můžete vidět, jak jsem do toho zažraní :D Bratr není vidět, neboť ten foťák nebylo kam jinam položit :/

Mám skvělou náladu a už ani nevím čím to je, jo možná tou marmeládou. Možná tím, že tu sedím ve vysoké sukni, podpatky a na krku perly. Cítím se prostě skvěle. Začínám se těšit na večer, měla bych jet do Ostravy zpívat na koncert (je to takový křesťanský koncert, kde zpívá kdo chce, jako ten kdo už zpívá delší dobu, normálně je tam brán jako člen ;) tak se nelekejte, že bych snad byla nějaká rocková hvězda :D ani nápad. Vůbec mě v tou chumlu lidí nepůjde slyšet ;)). Bohužel tam možná bude pan eM, a tak mám trochu strach. Na fotce můžete vidět Coco. Hrozně se mi ta fotka líbí, tak jsem jí sem musela dát O:)

Potvrdili mou nezávadnost.

Hlásím se na střední uměleckou školu, a tak jsem po zuřivém telefonátu s mým bratrem, který měl mou vyplněnou přihlášku donést do své školy, zjistila, že musí doktor potvrdit mou nezávadnost. Správně je to ohodnocení zdravotního stavu, potvrdila že jsem schopna vykonávat tento obor. Ale i tak. Nejsem nějaký šmejd! :D Jsem zdravotně nezávadná, huhů.

 Tyto perly jsem našla v tom sáčku, o kterém jste se mohli dočíst v minulém článku. Byly sesypané do malého pouzdérka, navlíct je byl porod, ale zvládla jsem to a jsem z nich nadšená! Jen mám každou chvíli strach, že se mi roztrhnou a rozkutálí se do všech stran a já je už všechny nenajdu.. Líbí se vám?

 Hrnek na koktejly od mé drahé sestřičky pomalovaný ovcema, nejlepší věc na světě! Piju z toho furt a všechno. Vodu, čaj, koktejl, mlíko. Ty ovce jsou prostě famózní :D Dneska jsem zažila ten nejvysmátější tělocvik, snad za celý život..

Vzorek mé večeře. Chleba s nastrouhaným sýrem, čajík a hromada různých ořechů. Ani nevím, proč teď furt jím ořechy. Možná proto, že jich doma máme hodně. Těžko říct. Pokouším se teď odstranit své úžasné kruhy pod očima, které mou obličej "zdobí" již několik let. Máte nějaké jednoduché typy bez použití všemožných drahých i méně drahých kosmetických přípravků? ;)

Christmas wishlist.

Jsem tu i já s tím, co bych chtěla na Vánoce. Jsou to jak větší dárky, tak menší. Uvažovala jsem, co mi schází nebo o co bych si prostě jen tak přála a napadlo mě tohle:
kabelku ze sixu - v sixu mě natchla ve světle růžové barvě, ale takhle by se mi  dokonce hodila k botám ;) a hodlám si ji koupit sama (pokud bude práce)
parfém mini love - někteří možná znáte její příběh, chtěla bych ji už jen z toho důvodu
čaj millenium caramel - čaj, který mi na narozeniny věnovaly mé skvělé kamarádky a já ho ještě ten den ztratila, avšak jsem si ho koupila znova, dělala jakoby nic a zamilovala se do něj, ňami
rukovavice ze sixu - ty bych opravdu chtěla v té světle růžové barvě, vypadaly úžasně, ještě líp, než ty šedé a i ty jsou skvělé
ovečka Shirly - už jen proto, že je to ovce, navíc tlustá a nejvíc skvělá! :D miluju ji, víc než ovečku Shaun
šála z lindexu - nechala jsem se inspirovat Coco a chtěla bych tu kruhovou dlouhou šálu, protože je v ní teplíčko a já jsem velký zimomřivec a tuto barvu, protože mi příjde, že se mi hodí k botám (jsou v barvě té kabelky)

Co vy a vaše vánoční přání? :)

Noční Ostrava.

A tak se stalo, že se naše dlouhodobě plánovaná akce vydařila a my skutečně jely s naší milou bývalou třídní do Ostravy do kina. Měly jsme spoustu času, a tak jsme šli do kavárny Daniel. Je to taková kavárna ve stylu první republiky, mě osobně hrozně oslovila. Fakt parádní. Na fotce nahoře můžete vidět část kavárny a moje tři spolužačky. Dohromady nás tam bylo osum plus paní učitelka :) včetně Coco, chuchů.

Bohužel už mě neignorují jen doma, ale i v kavárnách. Všem donesli, co si objednali a na mě zapoměli :/ Takže jsem koukala jak dlabou, a pak koukali oni, jak dlabu svou kokosovou čokoládu, která byla opravdu velmi chutná :) ňami.


Když jsme se všechny vynadívaly na tu krásu stěn plných starých fotografií, šly jsme do futura, vyzvednout si lístky, a pak se jen tak dívat, co mají kde nového. Já osobně jsem chtěla navštívit cropp, protože tam dříve měli parádní tmavě modrou jakoby koženou kabelku, která by se mi přesně hodila k botám, ale už jí tam nemají :( Ale líbila se mi jedna béžovo-růžová v sixu. Chuchuu. Na fotce výše můžete vidět Coco a mě v Lindexu v kabinkách, jak čekáme na Kaču, hihi.

Všechny vysmáté až běda :D Těším se, až si zase někam vyrazíme. V kině se fotit nemůže, a tak nevidíte, jak jsme si to užívaly! :D Johnny English, sranda jak pes!! :DD

Den s Christie.

A tak se stalo, že jsem se konečně setkala s Christie, kterou znám již několik měsíců, možná už je to docela dost měsíců :D ani už nevím. Bylo to takové to setkání, jak se bojíte a přitom se těšíte, a pak když se vidíte a ten člověk se celý rozzáří, jste prostě šťastní z toho okamžiku! :D Jela jsem busem tuhle za humna asi 30 minut a každé 2 minuty jsem navteřinku usla :D 

 Samozřejmě jsme se pro vás spolu i vyfotily, kdyby ste nám náhodou nevěřili :D Mimochodem: ano, byla mi zima. Ale couž :D Konečně jsem se podívala do tohoto města u Christie, navštívila pár sekáčů a užila si skvělé odpoledne s ní.. Hihi. Christie, ty tak děsivě rychle mluvíš a stejně jsme si nestihly říct, vše co jsme chtěly! :D Doufám, že přijedeš, toho 19. ;))

Při procházce po městě jsem se nadchla broděním se ve spadaném listí, huhů.