Children competition day.

,,Jdeme dolů na pláž, jdeš s námi? Začíná to za dvě minuty!"
Po této otázce a mé kladné odpovědi jsem vůbec netušila, co mě čeká. Sešli jsme dolů na pláž a tam jsme se setkali s minimálně milionem lidí. Říkala malá vesnice, no to jo. Konal se tam den soutěží pro děti a přišlo nejméně tisíc lidí a jejich ratolesti. Měli to skvěle vymyšlené a zorganizované, my jen měli malý problém, stále se nám ztrácely děti. Měli jsme tam tři a byli jsme na ně tři (tatínek, maminka a já) a stejně jsme věčně minimálně jedno hledali! :D Krásný den.

,,We are going down to the beach, are you coming with us? It starts in two mins!"
After that question and my positive answer, I had no idea what will happen next. We went down to the beach and there met at least million of people! They said ,,little village", yes, of course. There was organized the day of competitions for children and at least thousand of people came with their kiddies. It was very well organized and ensure. But we had a problem! We were losing kids all the time! Although we were three (mom, dad and me) and we had three kids to take care of, we were still looking for at least one of them! Beautiful day.

British museum.

Jedno nedělení dopoledne jsem se vydala do velkého British museum. Vystála si dlouhou řadu, i přesto, že je vstupné zdarma, prodírala se davy lidí proudící na všechny strany a zabloudila v Egyptě, kam jsem chtěla ze všeho nejméně :D pěkná neděle v Londýně.

Woodstock and Blenheim palace.

Myslím, že to bylo někdy na začátku srpna. S holčičkou jsme navštívily Blenheim palace ve Woodstocku. Zabloudila jsem, bylo zataženo, výlet se moc nevyvedl, ale zámek pěkný, to ano :)

Conference in London.

Po osmi týdnech má situace vypadala všelijak. Hledala jsem novou rodinu již třetí týden a trpěla v té stávající. Přestože náš vztah s malou holčičkou jen kvetl, její mamince jsem se raději úplně vyhýbala. Neměla jsem tušení, jak bude vypadat další týden, kdy budu kolik hodin pracovat, ale radši jsem počkala a viděla, než se jí ptát a dostat znechucenou odpověď, že co je mi do toho, jak ona pracuje. Nehledě na to, že přesně tato informace znamenala, kdy budu pracovat já. Z čtrnácti hodinových šícht se staly dvanácti, když jsem odmítla pracovat po osmé hodině večerní. Domluvila jsem se tedy druhý volný víkend a odjela do Londýna.

V Londýně jsem navštívila obrovskou budovu ExCeL, v níž se konala velká adventistická konference. Přišlo na čtyři tisíce lidí a já si tam připadala jako bílá divně :D Jela jsem underground, overground i DLR a po dvou hodinách dorazila na místo. Seznámila se s novými lidmi ze sboru v Sidcupu (jihovýchod Londýna) a užívala si krásného počasí, mluveného slova z Bible a skvělého společenství.. Ten den jsem také objevila krásu chuti Ginger beer a skvělých britských hranolků. Po víkendu jsem už měla novou rodinu a plánovala útěk.