Who do you, who do you, who do you, who do you think you are.

I remember when, I remember, I remember when I lost my mind. There was something so pleasant about that face. Even your emotions have an echo in so much space. And when you're out there. Without care, Yeah, I was out of touch. But it wasn't because I didn't know enough. I just knew too much. Does that make me crazy. Does that make me crazy. Does that make me crazy. Probably.
And I hope that you are having the time of your life. But think twice. That's my only advice. Come on now, who do you, who do you, who do you, who do you think you are. Ha ha ha bless your soul. You really think you're in control. Well, I think you're crazy. I think you're crazy. I think you're crazy. Just like me...

Taky vás někdy úplně dostane nějaká písnička a vy si ji pouštíte stále dokola a dokola?

Just a city boy, born and raised in south Detroit.

Pentatonix.

Možná jsem úplně mimo, ale tuhle báječnou kapelu jsem objevila až před několika dny a jsem z ní tak nadšená, že vám o ní musím povědět. Pentatonix je skvělá acapela, která dělá úžasné kvalitní covery známých i méně známých písní. Nejvíc se mi asi líbí Carol of the Bells a samozřejmě Radioactive (od Imagine Dragons). Navíc udělali luxusní věc - vývoj hudby od 11. stolení po současnost. Posuďte sami.

Saint Denis.

A samozřejmě tě vzali. Přestěhovala ses z Bostonu do Paříže. Do bytečku faubourg v Saint Denis. Ukázal jsem ti svou čtvrť, bistra, svou školu. Představil jsem tě kamarádům a rodičům. Poslouchal jsem když si zkoušela, tvé písničky, naděje a touhy. Tvou hudbu, tys poslouchala mou. Mou italštinu, němčinu, zárodky ruštiny. Dal jsem ti volkmena, tys mi dala polštář a jednoho dne.. jsi mě políbila. Čas běžel, čas pádil, a všechno se zdálo tak snadné, prosté, volné, nové a jedinečné. Chodili jsme do kina a tančit, nakupovat, smáli jsme se, tys plakala, plavali jsme, kouřili, nudili se. Tys občas křičela, nemělas důvod, a nebos ho měla, ano, občas si ho měla. Doprovázel jsem tě ke konzervatoři, sám jsem se učil, poslouchal jak cvičíš zpěv, tvé naděje a touhy. Tvou hudbu, tys poslouchala mou. Byli jsme si blízko, tak blízko, pořád blíž, chodili jsme do kina, plavat, smáli jsme se, tys křičela, občas si měla důvod, občas ne. Čas běžel, čas pádil. Doprovázel jsem tě ke konzervatoři, sám jsem se učil, tys poslouchala jak mluvím italsky, německy, rusky, francouzsky, sám jsem se učil, tys křičela, občas jsi měla důvod. Čas běžel neměl důvod, tys křičela, nemělas důvod. Já jsem se učil, pořád jen učil, učil a učil. Čas běžel, tys křičela, křičela, křičela! Chodil jsem do kina..

Summer holiday!

Neumím s tím programem, tak jak bych chtěla a ta hudba mi furt skákala sem a tam, takže to do ní úplně nesedí, ale co. Takže je to tu, mé prázdninové video! Škoda, že jsem si vždy nevzpomněla, že mám točit, mohla jsem toho zachytit ještě více. Tak ať se líbí ;)

Sometimes I want to start changing the world.

Jsem nemocná a je to ta vůbec nejhorší doba pro nemoc. Je NATO a já tam nemohla jít. Jsem hrozně naštvaná a je mi špatně. Navíc máme zase taneční a jestli neomdlím, budu hrdinka. Snad to nějak zvládnu, tak na mě myslete.. Konečně jsem dodělala prázdninové video a právě teď se nahrává na youtube. Můžete se tedy těšit na další článek a to s videem. Hrozně bych se chtěla naučit dělat mnohem parádnější videa. Procestovat svět a točit klipy. Mmm.. Jste taky nemocní? :/

Recipe : Roof from bebe biscuits

Ingredience: 500g tvarohu, 1 balíček světlých a 1 tmavých bebe sušenek, 150g cukru moučka, 2 banány, 200g másla, rum dle chuti, 1 tmavá čokoládová poleva

Postup: Utřeme máslo s cukrem a tvarohem, ochutíme rumem. Na alobal naskládáme světlé sušenky (3x7sušenek), je dobré si na alobalu vyzvednout okraje, aby se sušenky nerozjížděly. Na každou světlou sušenkou krémem přilepíme jednu tmavou. Zbytek krému rozetřeme po sušenkách a na prostřední řadu položíme oloupané banány vcelku za sebou. Chytneme alobal a z obou delších stran ho přiklopíme k sobě tak, aby se sušenky nahoře spojily do střechy. Po zatuhnutí v lednici polijeme moučník čokoládovou polevou a dáme znovu vychladit. Tadá.

Hello, autumn.

weheartit / lookbook

Vím, že ještě opravdu není podzim, ale je ho už všude vidět. Svítí sluníčko, ale vítr vás nutí nosit kabát. Na zemi je spadané barevné listí a já začla opět nosit boty na klínu, neb na balerínky už je zima. Piju teplý čaj a poslouchám, jak kapky deště bubnují na okno..

Don't you ever feel like you're less than fuckin' perfect.

Je toho příliš mnoho. Učení, učení. Bratr v neděli odjíždí, a tak paříme, kdy můžem. V sobotu možná dáme gamenight :D Děláme si čokoládové fondue a já furt zkouším, co ten foťák umí. Učit se mi nechce a tak procházím tumblr a posílám Hrdinovi pěkné gify. Taky bych chtěla nějaký udělat. Obejmutí nebo tak. Mmm. Pracuju na prázdninovém videu, ještě hudba a trochu změnit časy a bude to bezva, hihí. Máte toho taky do školy tolik? :/

All the small things. True care, truth brings.

Dneska jdeme poprvé do tanečních a já mám hrozný strach. Vůbec nevím, do čeho jdu, bojím se, že si vezmu špatné šaty, že si zvrtnu nohu na těch botách, které nemám ještě tak prochozené a vůbec. Abych měla radost, udělala jsem si palačinky s nejlepšíma malinama, mm. Chodíte taky letos do tanečních? :)

You're the king of anything.

Nikdy jsem nebyla fanynka legín, moc se v nich necítím, ale poslední dobou mi naprosto vyhovují. Musím si jich pořídit více. Jak tak projíždím weheartit, aby v tom mém menu bylo zas trochu něco jiného než jen úžasná Pusheen, přemýšlím nad podzimem a nad vším, co s tím souvisí. Mám podzim docela ráda, né tolik jako jaro, ale má prostě své kouzlo. Těším se na svetry a obrovké teplé šály, čaj a kakao, vítr, barevné rukavice, jablečné koláče, svíčky, mazlení, výlety do hor,.. Co máte rádi na podzimu vy? :)

| sweatshirt - George | leggins - colours of the world | shoes - asylum comfort  | bracelet - Rings&Tings |

Should I sing until I can't sing any more.

 V sobotu jsme byli v Novém Jíčíně na slovnostech města, na ohňostroji a tak. Na fotce jsem s bratrem, moc nám to sluší co? Brzy odjede na vysokou do Plzně, je to hrozný, protože mi bude moc chybět. Jasně, že mě někdy štve, ale je to můj brácha a je s ním sranda.. Na konci prázdnin má nejlepší kamarádka odjela do Francie, na rok, studovat. Udělala jsem pro ní vzpomínkovou knihu s fotkami, texty, dopísky a tak. Bratr do ní nakreslil Notre Dame, aby to bylo hezčí. Doufám, že byla ráda.. Strašně se mi začli líbit Pink Floydi, pecky jako Good bye blue sky, The Trial a Wish you were here, fakt super.

Točíme nový film. Jeho pracovní název je: Ležím na zemi, zazvoní zvonek, jdu otevřít okno. Nebo nějak tak. Bude mít tak 4 - 6 minut, ale je to mnohem víc, než jsme mysleli. Máme už víc jak minutu a to jsme teprve na začátku. Asi to nestiheneme, než odjede, ale co. Dělám do něj hudbu, vůbec mi to nejde. Složila jsem dva krátké úseky a teď nevím, jak je spojit. Snad to nějak zvládnu. Právě teď se mi nechce nic dělat, a tak si možná udělám pár palačinek s malinama a podívám se na nějaký stupidní zamilovaný film, warum nicht? Vždyť jsem zamilovaná :P

DIY : Paper hearts on the wall

Nedávno jsme dělali doma nové topení, celý byt byl naruby a já prosila o nové vymalování, a tak je teď můj pokoj vážně skoro celý bílý. Bílé skříně, závěsy, povlečení, knihy + zelený koberec a růžová obrazová stěna. Modrou zeď jsme vymalovali na bílo, a tak to působilo trochu suše, rozhodla jsem se tedy pro papírové srdíčka. Myslím, že je to o moc lepší. Bohužel jsou v dost temném rohu, a tak ty fotky nejsou nic moc.

Pomůcky: Budeme potřebovat nůžky, barevné papíry, jehlu, nit a lepící pásku.

Postup: Vytvoříme si z tvrdého papíru šablonu a podle ní vystřihneme spoustu srdíček z různě barevných papírů. Navlékneme si nit na jehlu a srdíčka prošíváme. Izolepou je připevníme na zeď. Tadá.

Randomly of true life from JULY and AUGUST.

| kraťásky, jenž se mi staly neoblíbenými | vlnky kvůli Hrdiny | praxe ve speciální školce | pečená letadélka pro Hrdinu k narozeninám | blogguju | nové kraťásky z Bánské a náramek od Hrdiny, který prý musím nosit denně! :D | se sestrou u vody | gilmorky a jahodový džus za odměnu | úplněk nad mladou boleslaví | cestujemee | snídaně v Praze při cestování studentem | datum z květin ve Varech | šaty do tanečních | kafe u sestry | hlídání mimka | flákání se v Bánské | balení | nadšenost z délky vlasů |

We don't need no education. We don't need no thought control.

Svůj foťák jsem si nevybírala, dostala jsem ho, a tak mě trochu mrzelo, když jsem zjistila, že se na něj nevyrábí dálková spoušť bez kabelu. Ale mám velmi hodného bratra, který mi koupil spoušť s kabelem, hihí. A tak mám velkou radost. Koupil ji sice kvůli filmu, který děláme, ale co. V týdnu přijela nečekaně sestra. Řekla jen: překvapení! Byla tu jen 2 dny, ale i tak se těším, až já nebudu bydlet doma a budu moct jen tak přijet a říct: překvapení! Včera jsme byli s bratrem a tátou na slavnostech města Nový Jičín. Zpívala Lucka Bílá, byla hrozná zima a všichni okolo byli hrozně opilí :/ Ale dostala jsem turecký med a viděla krásný ohňostroj. Málem mi upadly nohy, ale stálo to za to.

Nice white wedding.

V neděli jsme byli na svatbě jedné slečny z církve. Byla to krásná bílo-růžová svatba a celý ceremoniál byl hodně dlouhý. Zpívalo se, přálo, recitovalo a hrálo na nástroje.. Když jsem tam tak seděla v poslední řadě, neb jsme nepřišli zrovna brzy, začla jsem přemýšlet o vlastní svatbě. Jaká asi jednou bude. Chtěla bych bílé šaty a na hlavě korunku v drdolu. Barvy spíš světlé a síň velmi jednoduchá. Bílé židličky na trávě a zdobený oblouk se stužkami. Několik krásných družiček a na hostině spoustu muffínů s různými polevami, mm.

And did they get you to trade your heroes for ghosts. Hot ashes for trees. Hot air for a cool breeze. Cold comfort for change.

V pátek jsme si se sestrou udělaly výlet od Dolního nádraží až k Pupu. Cestou jsme zkoušely vodu z pramenů, fotily street fashion (bohužel se hodně rozmazalo, ale možná sestra udělá článek), povídaly si a kochaly se krásou toho města. Miluju Karlovy Vary. Byli jste tam? ;)

So you think you can tell heaven from hell. Blue skies from pain. Can you tell a green field from a cold steel rail?

Babička nebydlí daleko od centra, a tak jsme se pro látku na šaty vydaly pěšky. Koupily jsme si zmrzlinu, vyfotili se jako správní turisti u datumu z květin a já byla nadšená z barvy, kterou jsme sehnaly..